Právě teď je 26.04.2018 02:09:50
Komentář stavitele Tisk Email

Pro zajímavost bych shrnul pohnutky a zkušenosti spojené se stavbou tratě na takovéto historické mapě. Uvedenou mapu mám ve svém archívu asi 20 let a po celou dobu jsem si pohrával s myšlenkou na ní zkusit postavit nějaký závod. Problémem bylo měřítko 1:75 000, které ve spojení s trhlinami v originálním mapovém listě po naskenování vytvoří něco tak černého, že jediná možnost použití takovéto mapy by byla ve formě negativu. Naštěstí se podařilo shellmě vymyslet způsob zvektorování tak, aby mapa byla po zvětšení ještě rozumně čitelná. Použitelné měřítko je zhruba od 1:20 000 do 1:40 000, nakonec vzhledem k velikosti závodního prostoru bylo pro lepší čitelnost zvoleno použité měřítko 1:25 000.

Stavitel trati se otevřeně prohlašuje za soutěžního nihilistu a jako jedinou akceptovatelnou disciplínu pěšího OB považuje klasiku, a jako další disciplíny případně HROB či rogaining. Je to způsobeno tím, že s OB začal v roce 1983 a jako školní dítko absolvoval většinu prvních tréninků na mapách v měřítku 1:20 000 z roku 1972. Zastává názor, že méně kontrol umožňuje v kvalitních prostorech postavit zajímavější závod než ultra dlouhý middle s 200 metrů vzdálenými kontrolami  a volbou postupů odlišujících se průměrně maximálně o desítky metrů.

Prostor závodu vymezil zhruba tři základní omezení. Jedním bylo velké parkoviště v Pikovicích s výbornou dostupností veřejnou dopravou pro neautomobilisty. Druhým soutok Vltavy a Sázavy, kam jsem se chtěl podívat a neměl jsem k tomu dobrou motivaci. A třetím pak přečerpávací vodní elektrárna ve Štěchovicích, kde jsem se vždy dostal pouze do sedla. A nenavštívit jako první kontrolu Medník bych považoval za neseriózní vůči závodníkům, pokud byl závod označen jako zkrácený HROB. Bohužel vzdálenosti mezi mosty přes Vltavu a Sázavu (Pikovice, Davle, Štěchovice, Slapy) byly tak velké, že jsem musel oželet severní břeh Sázavy i západní břeh Vltavy. Limitem maximální délky kategorie A byla vzdušná vzdálenost 16 km, kterou jsem nechtěl překročit. Problémem PZL z mého pohledu jako závodníka, který zvládá na chvostě kategorii A, je velmi proměnlivá fyzická náročnost jednotlivých závodů. Proto byla vymyšlena bonusová kontrola, která umožní fyzicky zdatným závodníkům, kteří potřebují natáčet zimní kilometry, prodloužit si zimní výběh na příjemnou délku, a zároveň zabrání morální a fyzické devastaci těch o něco slabších.

V uvedeném prostoru bylo velmi obtížné najít vhodná místa, která šla ztotožnit s novou turistickou mapou Shocart 1:50 000. Ideálními kandidáty se ukázaly výškové kóty, na kterých jsem ověřil i úhly a vzájemné polohy. Tím vznikla kostra trati A s kontrolami 31, 32, 36 a 37, plus bonusová kontrola. Další adepti na kontroly byly nad bývalými Svatojánskými proudy, ale ty už kategorii A neúměrně natahovaly nad cílovou hranici. Naprosto klíčovou roli sehrála stará silnice ze Závisti do Hradišťka, kde byla kontrola 35. Zde jsem čekal největší problémy závodníků, kteří se nechají strhnout novou silnicí. Závodníci kategorie C, kteří učetli v mapě vrcholový hřeben mezi kontrolami 32 a 35, zde neměli zásadnější problémy, i když samozřejmě někteří seběhli až na novou silnici. Toto jsem se snažil mírnit zněním popisu kontroly, kde se nehovořilo o ohybu silnice. Kontroly 31 a 32 měly závodníky na mapu připravit a kontrola 33 a 35 následně prověřit, jak kdo čte mapu. Pokud se dívám na postupy Zdenka Přečka, nezapře se velká zkušenost s běháním klasických tratí, protože obě problémová místa dokázal učíst.

Kontrola 33 a 34 byla původně určena pouze pro kategorii B a měla ji prodloužit, záměr byl mít B bez těch velkých kopců na kontrolách 36 a 37 a návratu ze Štěchovic na 38. Z kontroly 37 se mělo původně v kategorii A sejít do údolí Kocáby, nicméně tam byl problém ztotožnit vhodné místo v ohybu potoka a dále velmi nebezpečné skalní srázy pod Papouškem. Takže tato kontrola byla nakonec vyřazena a Ačko dostalo v komentářích oceňovanou kontrolu 33 následovanou 34, která měla zabránit masovému použití silniční vložky po staré silnici z Třebsína do Závisti. Domníval jsem se, že závodníci trik se silnicí většinově prohlédnou, nicméně se dokázalo chytit mnohem víc lidí.

Silniční vložku mezi Hradišťkem a Štěchovicemi jsem nedokázal rozumně ovlivnit, předpokládal jsem, že závodníci doběhnou po staré silnici od 35 k pomníku od myslivny a zde si najdou vhodnou cestu přes pole do Hradišťka, neboť zde existují i cesty na nové mapě. Návrat zpátky do Hradišťka moc možností nedával, nicméně tam byla skrytá drobná past na závodníky, kteří by se chtěli dostat na soutok s bonusovou kontrolou po břehu Vltavy. Cesta zde končí u hostince Mandát, kde je pak nutno použít téměř horolezeckou vložku strží na vrchol kopce a k soutoku naběhnout ze shora. Jeden ze závodníků, kterého jsme vezli z Pikovic na Zbraslav nám cestou barvitě líčil, jak lezl ještě asi 200 metrů za hostincem Mandát mezi skalními chatami a horolezeckou vložkou nahoru na ostroh.

Kontrola 36 měla dva možné postupy, jednak využití červené turistické značky do sedla a pohlídat si první kopec, nebo najistotu po silnici údolím. Na 37 se dalo jít buď údolím k hlavní silnici a asi 100 metrů zpět do Štěchovic za zahradami scházela hřebenová cesta, která vedla až do sedla pod 37. Dokonce je rozeznatelná i v té historické mapě a někteří závodníci ji viděli. Dále se dalo jít po vrstevnici nebo silnici a pohlídat si odběh. Bez ztráty vrstevnic se dalo vyběhnout cca 500 metrů z mapy a pak vedla od parkoviště u nové silnice přímá cesta se zelenou značkou až do sedla pod 37. Tato zelená značka příjemně vede až do Štěchovic, v historické mapě to je částečně naznačeno, takže se nemuselo po té silnici běžet. Jako zapřisáhlého soutěžního nihilistu a příznivce klasiky mne potěšily z dosud zveřejněných logů volby postupů mezi 35 a 36, 36 a 37, což je něco, co middle či sprint nedokáže nabídnout.

Od kontroly 38 si závodníci kategorií A, B mohli najít různě kvalitní cestu do cíle, pokud šli na bonusovou kontrolu, bylo možností ještě více. Z Hradišťka do Pikovic vede například zelená značka, kterou někteří závodníci využili.

Trať byla komplikovaná pro kategorii C, protože na PZL byla její délka moc dlouhá a nebylo možné ji něčím natahovat. Udělat závod jen se čtyřmi kontrolami mi přišlo hloupé, takže po dlouhém zkoumání mapy jsme objevili kontrolu 39. Vyvedením na pole a hledáním kraje lesa byla v kategorii C redukována silniční vložka, kdy bylo nutné závodníky od kontroly 38 nutno nějak dostat zpátky do cíle. Kontrolu 39 jsem do tratí A a B nepřidával, aby se zbytečně neprotáhly.

Snažil jsem se, aby všechny tratě byly zajímavé a zejména fyzicky odstupňované. Nejhorší podle mého názoru je, když se starším závodníkům, jejichž hendikepem je pouze menší fyzická kondice ve srovnání s mladými jeliťáky, postaví 5 km dlouhá trať s kontrolami pro HDR. Doufám, že mi vyšel záměr poskytnout všem závodníkům bez ohledu na kategorii ochutnávku všeho, co použitá mapa a prostor nabídly.

Po asfaltu se podle mého názoru nemuselo tolik běhat, pokud se z té mapy dokázaly informace vyčíst. Na druhou stranu, při stavbě trati jsem počítal i s počasím, které bylo na loňském Kozlovi, a myslím, že tratě by se daly s menším časovým zdržením zvládnout i při velké sněhové nadílce.

Závod mne jako stavitele velmi potěšil, neboť je vidět, že pořád sprint a middle nedokázaly zničit schopnost orientace v terénu a čtení generalizované mapy. Všem závodníkům patří můj obdiv, jak se dokázali s tratěmi s menšími zaváháními vypořádat. Pro příští ročník mám vytipovány dvě podobné posázavské lokality, kde půjde postavit závod podobných parametrů. Budeme se těšit na další ročník.